Co to je Derivát?
Derivát je finanční nástroj s hodnotou, která závisí nebo je odvozena od podkladového aktiva nebo skupiny aktiv.
Samotný derivát je smlouva mezi dvěma nebo více stranami na základě daného aktiva nebo aktiv.
Jeho cena je určena fluktuací podkladového aktiva.
Mezi nejčastější podkladová aktiva patří akcie, dluhopisy, komodity, měny, úrokové sazby a indexy trhu.
Deriváty lze obchodovat mimo burzu (OTC) nebo na burze.
OTC deriváty představují větší podíl existujících derivátů a jsou neregulované, zatímco deriváty obchodované na burzách jsou standardizovány.
OTC deriváty mají obecně pro protistranu větší riziko než standardizované deriváty.
Původně byly deriváty použity k zajištění vyvážených směnných kurzů pro zboží, které je předmětem mezinárodního obchodu.
Při rozdílných hodnotách národních měn potřebují mezinárodní obchodníci systém pro vypořádání těchto rozdílů.
Dnes jsou deriváty založeny na širokém spektru transakcí a mají mnoho dalších využití.
Existují dokonce deriváty založené na datech počasí, jako je například množství deště nebo počet slunečných dnů v určité oblasti.
Vzhledem k tomu, že derivát je kategorií jistoty spíše než konkrétní druh, existuje několik typů derivátů.
Jako takové deriváty obsahují řadu funkcí a aplikací založených na typu.
Některé druhy derivátů lze použít k zajištění nebo pojištění proti riziku na aktivum.
Deriváty lze také použít k spekulaci při sázení na budoucí cenu aktiva nebo při obcházení emisí směnných kurzů.
Například evropský investor, který koupí akcie americké společnosti mimo americkou burzu (za použití amerických dolarů), by byl vystaven riziku směnného kurzu, zatímco by držel tuto akcii.
Ke krytí tohoto rizika může investor nakupovat měnové futures, aby uzamkl stanovený směnný kurz pro budoucí prodej akcií a přepočet měn zpět na eura.
Navíc mnoho derivátů je charakterizováno vysokým pákovým efektem.
Společné formy derivátů
Smlouvy o futures jsou jedním z nejběžnějších typů derivátů.
Termínová smlouva (nebo jednoduše futures, hovorově) je dohoda mezi dvěma stranami o prodeji aktiva za dohodnutou cenu.
Jeden by obecně používal futures kontrakt k zajištění proti riziku během určitého časového období.
Předpokládejme například, že 1. srpna 2016 společnost Diana vlastnila 10 000 akcií Walmart (WMT), která byla oceněna cenou 73,78 dolarů na akcii.
Obává se, že hodnota jejích akcií klesne, Diana se rozhodne uspořádat termínovou smlouvu na ochranu hodnoty svých akcií.
Dominik, spekulant, který předpovídá nárůst hodnoty akcie společnosti Walmart, souhlasí s futures smlouvou s Dianou a diktuje, že za jeden rok Dominik koupí deset tisíc akcií společnosti Walmart na dohodnuté hodnotě 73,78 dolarů.
Termínová smlouva může být považována za jakoukoli sázku mezi oběma stranami.
Pokud hodnota akcií společnosti Diana klesá, její investice je chráněna, protože Dominik souhlasí s jejich koupením v hodnotě srpna 2016 a pokud se hodnota akcií zvýší, Dominik získá větší hodnotu na transakci, protože platí ceny v srpnu 2016 akcie v srpnu 2017.
O rok později, 1. srpna Walmart má hodnotu 80,50 dolarů za akcii.
Dominik využíval futures kontrakt, koupil akcie o 6,72 dolarů za akcii méně, než kdyby jen počkal až do srpna 2017.
Zatímco to nemusí vypadat hodně, tento rozdíl ve výši 6,72 dolarů za akcii se promítá do slevy 67,200 dolarů při zvažování 10,000 akcií, které Dominik koupí.
Diana na druhé straně spekulovala špatně a ztratila značnou částku.
Forwardové kontrakty jsou důležitým druhem derivátů podobných termínovým kontraktům, přičemž klíčovým rozdílem je, že na rozdíl od futures, forwardové kontrakty (nebo „forwardy“) nejsou obchodovány na burze, spíše pouze na přepážkách.
Swapy jsou další běžný druh derivátu.
Swap je nejčastěji smlouvou mezi dvěma stranami, které se dohodly na obchodování s úvěrovými podmínkami.
Jeden by mohl použít úrokový swap na přechod od půjčky s proměnlivou úrokovou sazbou na půjčku s pevnou úrokovou sazbou nebo naopak.
Pokud by se někdo s půjčkou s proměnlivou úrokovou sazbou snažil zajistit dodatečné financování, věřitel by mu mohl zapřít půjčku kvůli nejistému budoucímu pojetí variabilních úrokových sazeb na schopnost jednotlivce splácet dluhy.
Z tohoto důvodu by se mohl snažit změnit svůj úvěr s proměnlivou úrokovou sazbou s někým jiným, který má půjčku s pevnou úrokovou sazbou, která je jinak podobná.
Přestože půjčky zůstanou v původních jménech držitelů, smlouva stanoví, že každá strana provede platby na půjčku druhé strany za vzájemně dohodnutou sazbu.
Přesto to může být riskantní, protože pokud jedna strana selže, druhá bude nucena přejít zpět do své původní půjčky.
Swapy lze provádět za použití úrokových sazeb, měn nebo komodit.
[click_to_tweet tweet=“Opce jsou další běžnou formou derivátů.“ quote=“Opce jsou další běžnou formou derivátů.“]
Výhoda je podobná futuresové smlouvě, jelikož se jedná o dohodu mezi dvěma stranami, která uděluje příležitost koupit nebo prodat cenný papír od nebo na druhou stranu v předem stanoveném termínu.
Klíčovým rozdílem mezi opcemi a futures je, že kupující není povinen uskutečnit transakci, pokud se rozhodne, že nechce, a proto se jmenuje „opce“.
Samotná výměna je nakonec dobrovolná.
Stejně jako u termínových obchodů mohou být opce použity k zajištění prodávajícího proti poklesu cen a k poskytnutí kupujícího příležitost k finančnímu zisku prostřednictvím spekulace.
Opce může být short nebo long, stejně jako call nebo put.
Úvěrový derivát je úvěr prodaný spekulantovi se slevou za jeho skutečnou hodnotu.
Ačkoli původní věřitel prodává půjčku za sníženou cenu, a proto bude mít nižší výnos, při prodeji půjčky půjčitel získá zpět většinu kapitálu z úvěru a pak může tyto peníze použít k vydání nového a (v ideálním případě) výhodnějšího úvěru.
Pokud například věřitel vydal úvěr a následně měl příležitost zapojit se do jiného úvěru s výhodnějšími podmínkami, mohl by si věřitel zvolit, že půjčku spekulantovi prodal s cílem financovat výhodnější půjčku.
Tímto způsobem se výměna úvěrových derivátů skromně vrací za nižší riziko a větší likviditu.
Dalším typem derivátů je jistota zajištěná hypotékou, což je široká kategorie definovaná skutečností, že aktiva podkladová pro derivát jsou hypotéky.
Omezení derivátů
Jak bylo uvedeno výše, derivát je široká kategorie cenných papírů, takže používání derivátů při rozhodování o finančních rozhodnutích se liší podle typu daného derivátu.
Obecně řečeno, klíčem k vytvoření řádné investice je plně porozumět rizikům spojeným s derivátem, jako je protistrana, podkladová aktiva, cena a vypršení platnosti.
Použití derivátů má smysl jen tehdy, když si investor plně uvědomuje rizika a chápe dopad investice v rámci strategie portfolia.
V následujícím článku naší unikátní vzdělávací sérii o Trading terminologii se můžete těšit na téma: Equity (vlastní kapitál).
Věříme, že Vám to pomohlo.
Tým TradeSmart.cz
